Jsem si skoro jistý, že toto je jen první článek na toto téma a v budoucnu jich ještě pár bude. Hodně jsem se poslední dobou kvůli práci věnoval knihám o zvýšení produktivity a managementu změny. Přijde mi trochu vtipné, jak moc jsem se u toho naučil o návycích a o tom, jak s nimi pracovat.

Je potřeba si opět uvědomit, že neexistuje univerzální řešení, které by fungovalo pro všechny. Co jsem se naučil za posledních několik let je, že nemá smysl snažit se změnit něco velkého. Může to znít jako výmluva, ale je to prostě příliš velké sousto. Příliš velký tlak na člověka a jeho vůli.

Co jsem se naučil, a co mi docela pěkně funguje, je přistupovat i k hubnutí podobně jako ke každému jinému problému, který řeším v práci. Začít analýzou a uvědomit si ty každodenní drobnosti, které mě dovedly tam, kde dnes jsem. Uvědomit si, jaké špatné návyky mám. Je totiž fakt nemožné odstraňovat nějaký špatný návyk, o kterém ani nevíte, že ho máte. 

Výběr špatného návyku, kterého se zbavíte
Tohle pro mě nebylo jednoduché. Upřímně říkám, že jsem ambiciózní a že plánuju ve velkém. Malé cíle pro mě byly nemyslitelné - ty přece nic nezmění. Tohle má ale jeden zádrhel.

Už několikrát jsem si řekl, že nesmím jíst sladké. Sladké je dost velká skupina - je to od všech těch šušenek, čokolád, dortíků až po nápoje jako je Cola nebo i oslazené kafe. Snažil jsem se to vyloučit všechno. Vydrželo mi to maximálně několik týdnů, pak se to postupně vrátilo. „Však ty 2 decy Zero Coly nic neudělají, dám si pak hodinovou procházku a bude to okej.“, říkal jsem si. 

No, tak takhle ne, prosím vás. Nezačínejte s takovým závazkem, dost pravděpodobně to dřív nebo později vzdáte. Postupně, po malých krůčcích. A pak už to bude zase zpátky v původním stavu. 

Diety nefungují
Spousta studií mimochodem tvrdí, že diety vlastně nefungují, protože jsou jen dočasnými řešeními. Často proto, protože si lidi řeknou „A teď držím dietu a nesmím jíst tohle a tohle.“. Už jen tahle formulace je chybně, když se nad tím zamyslíte pořádně. „Teď držím dietu“ v podstatě znamená, že ji dřív nebo později držet přestanete. Co bude potom? Studie dokazují, že se vrátíte zpátky k tomu původnímu. Však všichni známe „jo-jo efekt“.

Jak tedy na to? „Nedělám“ místo „nesmím“
„Nesmím“ způsobuje přílišný tlak - je to něco zakázaného a zakázané ovoce chutná nejvíce. Když něco nesmíte, podvědomě vás to k tomu svádí. Taková pravidla jsou jednoduše porušitelná. Já jsem začal používat „nedělám“ místo „nesmím“. Jak to funguje v praxi? 

Zaměřil jsem se na věci, které mi v životě prostě nebudou chybět. Zjistil jsem, že mi vlastně nechybí sladká pití. Ale přesto jsem se k nim po nějaké době vrátil. Většinou v době, kdy jsem toho měl hodně, třeba v práci či ve vztazích. Automaticky jsem prostě sáhnul v obchodě do lednice pro to pití, na které jsem si kdysi zvykl. Věděl jsem, že „nesmím pít sladké nápoje“, protože to není zdravé. Přesto to nepomohlo, ne dlouhodobě. 

Dokud jsem si to neformuloval jinak: „Já nepiju sladké nápoje.“ V ten moment jsem to otočil z dočasného řešení na trvalé. To, že nepiju sladké nápoje, je čistě moje rozhodnutí, není to nařízení a není to zákaz. Co je velmi důležité, tak já ani v hlavě nepočítám s tím, že bych měl někdy v budoucnu sladké nápoje zase začít pít. Moje rozhodnutí je, že něco takového já prostě ve svém životě nemám a nepotřebuji. Je to drobnost, je to tedy snadno zvládnutelné. A postupně se, drobnost za drobností, zbavím všech těch zbytečných věcí.

Má to samozřejmě ale drobný háček. Přirozeně to vede k tomu, že pokaždé, když jdu do obchodu pro pití, tak musím zatěžovat mozek tím, že musím vymyslet, jaké pití si koupím. Možná to zní jako drobnost, ale „stokrát nic umořilo osla“. Takže jsem si prostě řekl, že si kupuji pouze neperlivou vodu. V ten moment je totiž ta volba jednoduchá - kdykoliv mám žízeň, tak si automaticky kupuji či objednávám neperlivou vodu.  A dnes, po několika týdnech, už i obsluha restaurace, kam chodíme čas od času s kolegy na oběd, automaticky ví, že si k tomu obědu dám neperlivou vodu. To je příjemné, že si toho všiml i úplně cizí člověk, no ne? :-) 

Pro tip: Napsal jsem si na závěsnou tabuli doma, že si od 1. května kupuji už jen neperlivou vodu. Možná drobnost, ale pomohlo to. Bylo to totiž napsané a ne jen pronesené do vzduchu.

„Jsem“ místo „Chci“
Podobně to mimochodem funguje i pro naučení nových návyků. Já nyní zkouším nahradit maličko nejisté „Chci chodit každý den ráno 5 kilometrů“ za „Každý den ráno chodím 5 kilometrů“. Cítíte taky ten rozdíl, už jen v těchto dvou větách?